Co byla Maastrichtská smlouva?

Historické pozadí

Po více než dvě tisíciletí byla Evropa kontinentem různých národností a etnik, a mnoho z těchto různých sousedních národů žijících v téměř neustálém konfliktu mezi sebou. Zatímco středověk přinesl poněkud kulturní sjednocení pod praporem křesťanství a vědomí evropské civilizace bylo vytvořeno, události takový jako rozpuštění svaté římské Říše a, hodně pozdnější, světové války, účinně zničil všechny nároky existenci sjednocené Evropy. Přesto hrabě Coudenhove Kalergi v Rakousku založil v roce 1923 Panevropské hnutí a na prvním celoevropském kongresu ve Vídni v roce 1926 spojil různé politické osobnosti.

Signatářských zemí

Evropské společenství se od Pařížské smlouvy šestkrát rozšířilo. Spojené království, Dánsko a Irsko vstoupily v roce 1973 a Řecko se připojilo v roce 1981. Poté přišlo Portugalsko a Španělsko, následované Rakouskem, Finskem a Švédskem v roce 1995. Pátým rozšířením v roce 2004 byla Česká republika, Estonsko, Maďarsko, Lotyšsko, Slovensko, Slovinsko, Malta a Kypr. Když v roce 2007 přišlo Bulharsko a Rumunsko, připojily se k nynějšímu tvaru komunity, Evropské unie (EU). Původní signatářské země Maastrichtské smlouvy zahrnovaly Belgii, Francii, Německo, Itálii, Lucembursko, Nizozemsko, Španělsko, Spojené království, Irsko, Portugalsko, Řecko a Dánsko.

Podmínky a úspěchy

Maastrichtská smlouva uděluje občanství EU občanům každého členského státu. Definuje také geografický rozsah, v němž mohou občané EU cestovat, pracovat a žít svobodně, aby zahrnuli jakoukoli jinou členskou zemi bez nutnosti jakýchkoli omezení a povolení. Maastrichtská smlouva také sjednotila měnovou a zahraniční politiku států Evropské unie. Systém centrálního bankovnictví, který zavedl, vedl k vytvoření společné nadnárodní evropské měny: eura. Evropská unie byla postavena na třech „pilířích“. Prvním pilířem je institucionální struktura EU a každá její organizace. Stanovuje řešení sporů a je standardem pro všechny národy v oblastech ochrany životního prostředí, zemědělské výroby, socializované medicíny, vzdělávání, dopravy a dálniční infrastruktury. Druhým pilířem smlouvy je společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP), oficiální agenda zahraniční politiky Evropské unie. Týká se takových oblastí, jako jsou obchod, obchodní záležitosti, bezpečnost a jednání s třetími stranami. Třetím pilířem Evropské unie je policejní a soudní spolupráce v trestních věcech (PJCCM). Zabývá se vymáháním práva a předcházením takových závažných trestných činů, jako je terorismus, drogy, zbraně a obchodování s lidmi, zločiny proti dětem, korupce a podvody v podnicích a vládách v rámci EU.

Výzvy a spory

Druhá světová válka definitivně ukončila evropskou dominanci světa a Evropané si uvědomili mnoho svých vlastních slabin. Dvě nové velmoci světa (Spojené státy a Sovětský svaz) byly extrémně nadřazené evropským národům ekonomicky, politicky a vojensky. USA podpořily centralizovanou evropskou organizaci, která by mohla organizovat dodávky zdrojů z Marshallova plánu (který má obnovit a přestavět válkou roztrženou Evropu). K tomuto cíli byla v roce 1948 zřízena Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC), která se stala první institucí, která podporovala západoevropskou spolupráci v důležitých mnohostranných oblastech. Ústava Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO) znamenala, že nyní by evropské země bojovaly proti společnému komunistickému nepříteli namísto mezi sebou.

Ekonomický význam

Pařížská smlouva z roku 1951 založila první Evropské společenství vázané společnými politickými a ekonomickými zájmy. Jednalo se o Francii, západní Německo, Itálii, Belgii, Lucembursko a Nizozemsko, které rovněž vytvořilo Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) a umožnilo všem těmto zemím, aby sdružily své hospodářské zdroje. Ministři zahraničí těchto zemí se v roce 1995 sešli v italské Messině a podepsali Římské smlouvy. Zde založily Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (EURATOM).

Historické dědictví

Po znovusjednocení Německa měla Evropa náhle novou významnou hospodářskou moc, která by mohla podkopat rozvíjející se spolupráci mezi členskými státy. Rozpad Sovětského svazu přispěl k vytvoření několika nových východoevropských států. Vše, co bylo zapotřebí, bylo vytvořit Evropskou politickou unii budováním na společných historických tradicích a současných hospodářských nepředvídatelných událostech. Výsledkem byla Evropská unie: nadnárodní společenství vázané společnými politickými, ekonomickými a sociálními zájmy. EU vznikla s podpisem Maastrichtské smlouvy dne 7. února 1992 v Limburských vládních budovách v Maastrichtu v Nizozemsku.