Co je makroekonomie?

Makroekonomie se dívá na "velký obraz" celé ekonomiky jako celku, který je tvořen souhrnem složek, které jsou součástí jednotlivých složek, namísto jednotlivých firem nebo trhů. Makroekonomika předpovídá národní důchod analýzou faktorů, jako je hrubý domácí produkt (HDP), zaměstnanost, deflace a inflace a pozice platební bilance. Zabývá se také nástroji fiskální a měnové politiky, které regulují vývoj či spíše stav ekonomiky. Makroekonomie se točí kolem ekonomického rozvoje, klíčových aktérů, kteří usnadňují a určují ekonomiku, a hospodářských cyklů, které přinášejí recese, inflaci a deflaci a jak všechny tyto faktory souvisejí s nezaměstnaností a zaměstnaností.

Úvod do makroekonomie

Makroekonomie se zabývá výkonem, chováním, strukturou a rozhodovacím procesem ekonomiky jako celku. Studuje regionální, národní a globální ekonomiky. Makroekonomové studují agregované ukazatele, jako je HDP, národní důchod, cenové indexy, míry nezaměstnanosti a to, jak různé sektory ekonomiky vzájemně souvisejí, aby pochopily funkce ekonomiky jako celku. Vyvíjejí modely vysvětlující vztahy mezi faktory jako spotřeba, nezaměstnanost, inflace, národní důchod, investice, úspory, mezinárodní obchod a finance. Studie se zaměřuje především na hospodářský cyklus a determinanty dlouhodobého ekonomického růstu. Disciplína pomáhá vládám při vytváření a vyhodnocování hospodářských politik.

Ekonomický výkon

Výstupem je celkový příjem nebo celková hodnota konečného zboží a služeb, součet všech přidaných hodnot v ekonomice. Národní výstup se tak stává plným množstvím všeho, co země vyrobí v daném čase. Hrubý domácí produkt, HDP měří makroekonomickou produkci. Při studiu ekonomického růstu studuje ekonomika dlouhodobý nárůst produkce. Faktory, jako je technologický pokrok, lepší vzdělávání a růst kapitálu, budou pohánět růst ekonomiky. Růst, který není konzistentní v hospodářských cyklech, však způsobuje recesi.

Nezaměstnanost, inflace a deflace

Makroekonomiku nelze chápat bez pochopení konceptů nezaměstnanosti a inflace. Nezaměstnanost odráží celkový počet nezaměstnaných aktivně hledajících zaměstnání, zatímco inflace je celkový růst cen většiny zboží a služeb.

Inflace narušuje kupní sílu peněžní jednotky, ať už jde o dolar, euro nebo libru libry. Inflace nastává, když ekonomika země roste příliš rychle, zatímco deflace může být důsledkem klesající ekonomiky. Ekonomové měří změny cen s cenovými indexy. Využíváním měnové politiky využívají centrální banky, které řídí peněžní zásobu země, měnové nebo fiskální politiky, aby se vyhnuly kolísání cenových hladin. Makroekonomika pomáhá při měření vlivu inflace v ekonomice země a životní úrovně tím, že rozlišuje nominální příjmy a reálné příjmy, nebo některé zboží a služby, které byly zakoupeny. Pracovní síla zahrnuje jak zaměstnané, tak nezaměstnané. Třetím aspektem jsou tři typy nezaměstnanosti, kterými jsou frikční zaměstnanost, strukturální zaměstnanost a cyklická nezaměstnanost.

Při spojování inflace s nezaměstnaností zvažují makroekonomové následující fenomén. Předpokládejme, že každý z nás přijal práci do zítřka a on nebo ona začne vydělávat a utrácet své příjmy. Vzhledem k tomu, že dodavatelský řetězec trvá delší dobu, než se zboží dostane na trh, situace kolísá a peníze pronásledující zboží jsou vyšší než ceny výrobků určených k prodeji. V důsledku toho bude muset poklesnout nezaměstnanost a celkové ceny dobrého růstu. Jinými slovy, nižší agregace nabídky způsobuje inflaci. Na druhé straně pokles poptávky v důsledku recese způsobuje deflaci v ekonomice.

Makroekonomické politiky

Vláda používá různé strategie a nástroje k řízení ekonomiky směrem k plné zaměstnanosti, ekonomickému růstu a cenové stabilitě. Realizované makroekonomické politiky jsou fiskální a měnová politika. V měnové politice centrální banky kontrolují peněžní zásobu prostřednictvím několika mechanismů, jako jsou kupní dluhopisy za účelem zvýšení peněžní zásoby, snížení úrokových sazeb nebo kontrakční měnové politiky, kde banky prodávají dluhopisy a berou peníze z oběhu. V oblasti fiskální politiky vláda využívá příjmů a výdajů včetně daní a dluhů k ovlivňování ekonomiky. Například, když ekonomika produkuje méně než potenciální výstup, využívají se nečinné zdroje na podporu výroby, jako je financování projektu, který zaměstnává lidi. Vytěsnění nastává, když fiskální politika nahrazuje soukromý sektor namísto zvyšování výkonnosti ekonomiky, např. Při zvyšování úrokových sazeb a poklesu investic.

Dějiny makroekonomie

Makroekonomie se datuje k rozděleným polím měnové teorie šestnáctého století a teorii hospodářského cyklu střední-19. Století. Brzy teoretici věřili, že finanční faktory neovlivňují skutečné faktory, takový jako skutečný výstup. V reálném smyslu se rané ekonomové zaměřili na jeden prvek, jako je měnová / fiskální politika nebo vliv počasí na zemědělskou ekonomiku, a nedokázali se soustředit na součinnost zboží a služeb a prodejců a kupujících, jako např. zaměstnanosti a nezaměstnanosti, inflace a deflace a výsledky a příjmy. John Keynes kritizoval klasické teorie a zavedl ekonomiku jako celek jako celek místo jedinců. Zatímco vysvětlil nezaměstnanost a recese, všiml si, že lidé a podniky hromadili peníze, aby se vyhnuli investicím během recese, a zrušili tradiční přesvědčení, že vždy trh jasně odkrývá, že žádná aktivní pracovní síla není prostá nebo přebytečná. Z Keynesových děl ekonomové studovali ekonomiky hlouběji a dnes je makroekonomie širokým oborem, který se soustřeďuje na obecnou rovnováhu vzájemného působení trhů.

Význam makroekonomie

Dnešní obchodní svět je charakteristický globálním trhem. Ekonomika ovlivňuje každého žijícího jednotlivce, ať už jde o práci nebo obchodní příležitosti nebo o nákup a prodej zboží a služeb. Studie makroekonomie nám dává jasnější pochopení naší ekonomiky, co ji dělá, jak roste a co způsobuje její uzavření. V rostoucí ekonomice vedou lidé lépe životy, zatímco neúspěšná ekonomika je katastrofální. Studie poskytuje analýzu řádné tvorby politik a předpisů tak, aby se země mohla rozvíjet a charakter co možná nejlepší ekonomiky.