Co je Qanat, a kde jsou nalezeny?

Ancient Aquifer Construction

Qanat (někdy odkazoval se na jak karez v turečtině, nebo kārīz nebo kārēz) je přeložen jak znamenat “kanál”. Qanats jsou podzemní stavby používané ke sbírání podzemní vody a proudu je k povrchu. Qanats tradičně byl nejvíce obyčejný v hornatých oblastech centrální Asie a Kavkaz. Voda z Qanats byla použita pro zásobování vodou a zavlažování. Qanat se skládá z jedné nebo více odvodňovacích galerií o výšce 1 až 1, 4 metru a šířkách 0, 5 až 0, 6 metru, s opevněnými stěnami zpevněnými uvnitř vodonosné vrstvy. Svislé větrací šachty, které sloužily také pro přístup stavitelů a opravářů qanat, byly propojeny s drenážními galeriemi vedoucími k odvodňovacímu kanálu. Délka galerií Qanat by mohla dosáhnout až několika kilometrů. V pozdní 17. a brzy 18. století, francouzský a britský průzkumník Jean Chardin psal, že Íránci byli nejen schopní přesně lokalizovat vodu na úpatí kopců, ale také k pohybu vody u vzdálenosti až 60 kilometrů, a někdy více.

První podzemní potrubí

Na počátku prvního tisíciletí před naším letopočtem se malé domorodé skupiny postupně začaly přesouvat na íránskou plošinu, kde ve srovnání s oblastmi, z nichž pocházely, padalo méně srážek. Kmeny byly zvyklé na dovednosti kultivace půdy umožněné přítomností množství řek a potoků, takže museli hledat přístup k podzemním vodám. Na území íránské náhorní plošiny byla suchá období pravidelnější a tvrdší a většina ročních srážek, chudých, byla generována v období od října do dubna. Starověcí farmáři se pokoušeli kopat kanály v oblastech sezónního vzhledu vody, ale v létě vyschli kanály. Starověcí zemědělci v regionu si všimli, že proud vody, který se nahromadil v tunelech horníků, nezaschl. Zemědělci se dohodli s horníky, kteří hledali měď, a pověřili je stavbou několika tunelů. Chtěli zjistit, zda voda odebraná z různých míst a umístěná v jednom proudu by stačila k zavlažování. Starověcí íránští zemědělci používali vodu, kterou odváděli horníci od získávání mědi, a tak vytvořili základní systém podzemních vodovodů pro zavlažování svých zemědělských půd v těchto horkých, suchých podnebích. Podle archeologických výzkumů se tato inovace odehrála na severozápadě dnešního Íránu, v blízkosti hranic se současným Tureckem.

Dovedné řemeslo

Stavební řemeslo Qanat bylo předáváno z otce na syna a vyžadovalo podrobné porozumění podpovrchové geologii a inženýrství. Jednou z nejdůležitějších podmínek pro vytvoření Qanat bylo dodržování gradientu (úhlu) Qanat v jeho drenážních galeriích. Příliš malý úhel by neumožňoval tok proudu a příliš strmý úhel by vedl k nadměrné erozi a zničení podzemních potrubí. V průměru jeden metr řádně postavených odvodňovacích galerií dává 0, 3 až 0, 6 litru vody za sekundu.

Tam byla kniha napsaná perským a iráckým matematikem a inženýrem Karaji v 1010 který vyprávěl příběh inženýrství podzemní vody. V této knize nazvané "Extrakce skrytých vod" byly stanoveny technické podrobnosti o výstavbě a opravách těchto Qanats, jakož i metody detekce podzemních vodovodů a výpočty úrovní svahů. Kolem stejného období byl počet a dopad kananů tak významný, že orgány v regionu zavedly právní předpisy, které se jich týkají. Ačkoli starověcí Íránci byli považováni za nepřekonatelné stavitele Qanats, znalosti o pohybu podzemních vod se rychle rozšířily odtud do Střední Asie a jižního Kavkazu (Arménie, Ázerbájdžán a pak na Arabský poloostrov (Saudi, Omán a Spojené království). Arabské emiráty a dokonce i severní Afrika (Egypt, Tunisko, Maroko. Stavba qanatů byla spatřena až do Číny.

Způsob příliš starý!

Britští vědci se domnívají, že výstavba podzemních vodovodů se datuje do dvou různých období. Pravý qanats byl nejprve postaven v Persii, a pak Římani stavěli druh podobných vodních systémů poté, co byl ovlivňován inovacemi Středního východu během jejich vlády v Egyptě (od 30 př.nl k inzerátu 395).

Pozůstatky zavlažovacích systémů v oblasti výstavby přehradních nádrží Seymareh, nalezené v roce 2014, podle odhadů íránských archeologů, sahají do čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem. Pokud bude potvrzena, dá odpověď na otázku, kdy vznikla technologie qanat. Pokud budou tato data u Seymarehu prokázána, bude to brát v úvahu, že nejstarší kananové nebyli na začátku 1. tisíciletí před naším letopočtem, nýbrž místo toho již před 2000 lety!