Největší průmyslová odvětví v Indonésii

V jihovýchodní Asii má Indonésie největší ekonomiku a patří mezi rozvíjející se tržní ekonomiky světa. V globálním měřítku se národ řadí na šestnácté místo z hlediska velikosti ekonomiky podle nominálního hrubého domácího produktu (HDP). Navzdory této impozantní pozici má národ HDP na obyvatele, který je hluboko pod globálním průměrem. Vláda je jedním z největších vlastníků podniků v zemi s celkem 41 podniky. V současné době však soukromí občané a zahraniční investoři či společnosti ovládají obrovskou část ekonomiky poté, co se etablovali v klíčových odvětvích státu.

Hlavní průmysly v Indonésii

Při pohledu na data z roku 2006 patří mezi největší průmyslová odvětví ve státě zemědělství, těžba ropy a zemního plynu, výroba ropy a zemního plynu, těžba, obchod, hotely a restaurace a několik dalších, které přispívají k ekonomice. Mezi nejvíce se zlepšující odvětví v letech 2003 až 2006 patří těžba, elektřina, plyn a voda, doprava a komunikace.

Zemědělství, živočišná výroba, lesnictví a rybolov

Toto odvětví, které je regulováno a kontrolováno indonéským ministerstvem zemědělství, patří mezi klíčové v ekonomice Indonésie. Je pravda, že stejně jako u většiny míst na světě není zemědělství tak produktivní, jak tomu bylo před desítkami let. Navzdory poklesu úrovně produkce je toto odvětví i nadále rozhodující pro poskytování zaměstnanosti velkému procentu indonéských domácností. V roce 2012 bylo toto odvětví zodpovědné za poskytování pracovních míst asi 49 milionům občanů, což je číslo představující 41% pracovní síly Indonésie. Jen v roce 2013 bylo odvětví zodpovědné za přispění přibližně 14, 43% národního HDP, což byl pokles oproti příspěvku ve výši 15, 19% v roce 2003.

Od nynějška je pro zemědělské účely využíváno pouze 30% celkové půdy v zemi. Tato půda je využívána především dvěma způsoby, zejména velkými plantážemi (většinou vlastněnými vládními nebo soukromými společnostmi) a menšími způsoby výroby (většinou vlastněnými tradičně domácnostmi). Větší plantáže přirozeně produkují zboží, které je určeno především pro export, zatímco menší se zaměřují na uspokojování poptávky po jídle místních obyvatel. Větší plantáže produkují věci jako guma a palmový olej, zatímco menší produkují komodity jako ovoce, zelenina, rýže, maniok a další potraviny.

Tropická oblast, v níž se nachází národ, je pro zemědělství mimořádně vhodná pro hojnost deště a slunce po většinu roku. Navíc, většina země má bohaté sopečné půdy, které jsou ideální pro zemědělství. Z těchto důvodů patří tento stát mezi přední světové výrobce komodit, jako je kakao, palmový olej, maniok, čaj, tropické koření, přírodní kaučuk a další.

Zemědělství je tak úspěšné, že Indonésie je světovým lídrem ve výrobě tří komodit, konkrétně palmového oleje, skořice a hřebíčku. Národ je druhým nejvyšším světovým výrobcem muškátových oříšků, manioku, kokosového oleje, vanilky a přírodního kaučuku. Kromě toho je Indonésie třetím největším světovým výrobcem kakaa a rýže, čtvrtým světovým výrobcem kávy, pátého největšího světového výrobce tabáku a šestým největším výrobcem čaje.

Kromě toho, že je Indonésie nejlepším výrobcem palmového oleje, je také hlavním spotřebitelem. Přibližně 50% světových potřeb tohoto výrobku se setkává pouze s Indonésií z masivních plantáží, které pokrývají celkovou plochu přibližně 23166 čtverečních mil. Plány na expanzi jsou v plném proudu.

Hornictví

Na světě není žádný trh s cínem, který je větší než Indonésie. Zpočátku byl těžební průmysl zaměřen na stříbro, cín a bauxit. V nedávných a budoucích plánech vláda usiluje o expanzi mědi, uhlí, zlata a niklu pro export na jiné trhy.

Produkce uhlí vzrostla exponenciálně, protože uhelné doly byly znovu otevřeny v roce 1993. V roce 1999 dosáhla těžba uhlí hodnoty 74 milionů tun, což v roce 2011 vzrostlo na 353 milionů tun. . Vedoucí firma zabývající se těžbou uhlí je partnerství mezi dvěma firmami ze Spojeného království.

Dvě zahraniční firmy z USA provozují tři měděné a zlaté doly s dalšími zahraničními společnostmi z Británie a Kanady, které mají také hlavní podíl na těžbě zlata a niklu. Indové mají také významný podíl na podnikání. V určitém okamžiku, v roce 1998, hodnota těžby zlata zasáhla ohromující 1 miliardu dolarů, zatímco měď činila 843 milionů dolarů.

Výroba ropy a plynu

Indonésie je předním výrobcem v tomto sektoru s výrobky jako jsou motocykly. Jen v roce 2010 bylo prodáno 7, 6 milionu motocyklů, převážně vyráběných firmou Honda a Yamaha. Téměř všechny komponenty používané při jejich výrobě jsou získávány lokálně. V roce 2011 vzrostly i prodeje automobilů po 888 335 kusech prodávaných hlavně Mitsubishi, Toyota a Daihatsu.

Dalším subsektorem, který doufá, že se zlepší, je textilní odvětví po navýšení investic od roku 2013. Dříve v roce 2012 bylo toto odvětví v hodnotě 247 milionů dolarů a vývoz ve stejném roce činil přibližně 13, 7 miliardy dolarů.

Automobilový průmysl

Indonésie je jedním z předních výrobců automobilového průmyslu v jihovýchodní Asii s několika montážními závody automobilů v Jižní Koreji a Japonsku. V roce 2014 činil celkový vývoz vozidlových jednotek přibližně 22, 5% z celkové produkce (878 000 vozových jednotek). Hodnota vývozu je více než dvojnásobek hodnoty dovozu automobilů. Předpovědi budoucích objemů vývozu řadí sektor do první pětky do roku 2020. V roce 2017 bylo v Indonésii vyrobeno celkem 1, 2 milionu vodních vozidel.

Uhlovodíky

Národní člen OPEC produkoval v roce 1999 asi 1, 5 milionu barelů ropy denně, což přispělo asi 9% celkového HDP. Tato částka v roce 2015 mírně poklesla na 1, 07 milionu barelů denně kvůli starším ropným polím a nízkým investicím do nejnovějších technologií. Země proto musela dovážet více ropy, aby nahradila zvýšenou poptávku. Všechna práva na ropu a nerosty jsou vlastněna státem se zahraničními firmami. Očekává se, že firmy budou mít veškeré náklady spojené s výrobou.