Předsedové vlády Itálie
Italský premiér je šéfem vlády, který vede parlament i vládu v čele národní politiky. Instituce premiéra v Italské republice byla založena v červnu 1946, kdy národní referendum založilo Demokratickou republiku namísto monarchie. Předsedu vlády jmenuje prezident a radí prezidentovi o složení kabinetu. Předseda vlády je ústavou pověřen, aby řídil a kontroloval činnost ministrů. Premiér jedná jako prostředník mezi politickými stranami a snaží se udržet jednotu ve vládě. Itálie má mnoho premiérů protože kancelář byla založena v roce 1946, někteří který sloužil v kanceláři pro množství časů. Současným premiérem je Matteo Renzi, který nastoupil do funkce v roce 2014.
Alcide De Gasperi
Alcide De Gasperi byl prvním premiérem republiky Itálie po druhé světové válce, který sloužil v roli od roku 1946 do roku 1953. Narodil se 3. dubna 1881, v Trentinu, který byl tehdy součástí Rakouska-Uherska, Alcide studoval filozofii a literaturu na univerzitě ve Vídni. Již se zapojil do katolických organizací ve škole a stal se redaktorem časopisu La Voce Cattolica di Trento. Alcide se stal poslancem v rakouském parlamentu v roce 1911 a loboval za sjednocení Trenta s Itálií během první světové války. Po válce, tehdejším občanem Itálie, byl Alcide jedním ze zakladatelů Italské lidové strany. Stal se náměstkem v italském parlamentu, ale pak byl uvězněn za odpor proti fašistickému režimu. Po jeho vydání v 1929, on se distancoval od politiky dokud ne 1943 když on pomáhal založit stranu křesťanské demokracie. On byl předseda vlády v osmi po sobě jdoucích administrácích skrz jeho termín. On je připočítán s průvodcem Itálie je ekonomická a morální rekonstrukce v následkách druhé světové války. Byl jedním ze zakládajících členů Evropské unie a podepsal smlouvy s vítězi druhé světové války. Zemřel 19. srpna 1954 v italském Trentinu.
Giuseppe Pella
Giuseppe Pella následoval Alcida De Gasperiho jako premiér, pozice, kterou on držel od 1953 dokud ne 1954. On se narodil 18. dubna 1902, v Valdengo, Giuseppe absolvoval ekonomii a obchod a stal se zapojený s křesťanskou demokracií. Měl několik vládních funkcí, jmenovitě náměstka ministra financí, ministra financí a ministra financí. 17. srpna 1953 byl zvolen předsedou vlády a byl také ministrem rozpočtu a ministrem zahraničních věcí. Způsobil diplomatické napětí s Jugoslávií poté, co požádal o povolení létat italskou vlajku v radnici v Terstu. On odstoupil z funkce 12. ledna 1954, a držel jeho poslední vládní místo v 1972 jako ministr financí. On byl senátor pro život až do jeho smrti v roce 1981 v Římě, Itálie.
Amintore Fanfani
Amintore Fanfani vystřídal Giuseppe Pella a sloužil pro několik různých termínů. Specificky, on byl v kanceláři v roce 1954, 1958-1959, 1960-1963, 1982-1983, a nakonec znovu v roce 1987. On se narodil 6. února 1908, v Toskánsku, Amintore promoval s ekonomií a obchodním stupněm od katolíka. Univerzita Milána v roce 1932. Stal se profesorem ekonomických dějin av roce 1946 byl zvolen do Ústavního shromáždění. Do Poslanecké sněmovny nastoupil v roce 1948. Poté působil na různých ministerských pozicích, jako je ministr práce, ministr zemědělství a ministr vnitra. On byl volen jako předseda vlády a generální tajemník křesťanské demokratické strany v roce 1954. On inicioval četné reformní politiky a získal vstup Itálie do rady bezpečnosti Spojených národů. Byl jedním z mála italských státníků, kteří přiznali, že jeho podpora fašistického režimu byla špatná. Zemřel 20. listopadu 1999 v italském Římě.
Mario Scelba
Mario Scelba sloužil jako premiér republiky Itálie od roku 1954 do roku 1955. Narodil se 5. září 1901 na Sicílii. Mario vystudoval Římskou univerzitu, kde studoval právo. Svou politickou kariéru zahájil v Lidové straně a po pádu fašistického režimu se aktivně podílel na nově utvořené křesťanské demokracii jako hlavní poradce z roku 1944. Po svém zvolení do ústavodárného shromáždění v roce 1946 Mario zastával řadu vládních funkcí, jako např. jako ministr pošt a telekomunikací a ministr vnitra. Jako ministr vnitra Mario vládl železnou pěstí a odradil odbory a komunisty. Během jeho období jako ministerský předseda, jeho úspěchy byly velmi zastíněny masakrem Portella Della Ginestra a Montesi aféra. On zpřísnil vztahy s USA, vyřešil dlouhodobé válečné otázky, jako je oživení Terstu a ratifikoval Pařížské mírové smlouvy z roku 1947. Mario přestal být předsedou vlády v roce 1955 a sloužil na jiných vládních postech před svou smrtí 29. října 1991, v Římě, Itálie.
Předsedové vlády Italské republiky
Předsedové vlády Italské republiky | Termín (y) v úřadu |
---|---|
Alcide De Gasperi | 1946-1953 |
Giuseppe Pella | 1953-1954 |
Amintore Fanfani | 1954; 1958-1959; 1960-1963; 1982-1983; 1987 |
Mario Scelba | 1954-1955 |
Antonio Segni | 1955-1957; 1959-1960 |
Adone Zoli | 1957-1958 |
Fernando Tambroni | 1, 960 |
Giovanni Leone | 1963; 1968 |
Aldo Moro | 1963-1968; 1974-1976 |
Mariano Říká se | 1968-1970; 1973-1974 |
Emilio Colombo | 1970-1972 |
Giulio Andreotti | 1972-1973; 1976-1979; 1989-1992 |
Francesco Cossiga | 1979-1980 |
Arnaldo Forlani | 1980-1981 |
Giovanni Spadolini | 1981-1982 |
Bettino Craxi | 1983-1987 |
Giovanni Goria | 1987-1988 |
Ciriaco De Mita | 1988-1989 |
Giuliano Amato | 1992-1993; 2000-2001 |
Carlo Azeglio Ciampi | 1993-1994 |
Silvio Berlusconi | 1994-1995; 2001-2006; 2008-2011 |
Lamberto Dini | 1995-1996 |
Romano Prodi | 1996-1998; 2006-2008 |
Massimo D'Alema | 1998-2000 |
Mario Monti | 2011-2013 |
Enrico Letta | 2013-2014 |
Matteo Renzi (držitel) | 2014-současnost |
Paolo Gentiloni | 2016-2018 |
Giuseppe Conte | 2018- |