Prezidenti Bangladéše

Parlament zvolí prezidenta Bangladéše a on zase jmenuje několik vrcholných vládních pozic. Ústava Bangladéše zaručuje prezidentovi vysoký stupeň imunity, protože není odpovědný nikomu za jeho činnost, s výjimkou parlamentu, který ho může obžalovat. Prezident má také pravomoc odmítnout souhlas se všemi účty, které dům prošel. Nicméně, na rozdíl od mnoha republik po celém světě, bangladéšské předsednictví je více slavnostní pozice, a on může jednat jen na směrnici předsedy vlády a vlády. Prezident může ve svém životě sloužit pouze jednomu funkčnímu období.

Sheikh Mujibur Rahman

Sheikh Mujibur byl prvním prezidentem Bangladéše. On přišel k síle v roce 1971 když země byla volána Východní Bangladéš. V roce 1972 byl zajat a uvězněn v Bangladéši, jeho zástupce převzal funkci jednajícího prezidenta. V roce 1972 se stal prezidentem opět po jeho uvěznění.

Rahman představil státní politiku nacionalismu, demokracie, sekularismu a socialismu. On je připočítán s záchranou poté, co ekonomika byla zpustošená válkou. Jeho vláda se zaměřila na rehabilitaci, úlevu a rekonstrukci selhávající ekonomiky. V roce 1974 prohlásil stav nouze po druhé revoluci, kdy bylo v Bangladéši zavedeno jediné předsednictvo strany. Všechny strany byly rozpuštěny a nuceny vstoupit do Národní strany.

Rahman pomohl Bangladéši stát se členem jak Organizace spojených národů, tak nevládního hnutí. Jeho úspěchy zahrnují hledání humanitární a rozvojové pomoci ze strany západních zemí na podporu rozvoje v Bangladéši. Během jeho vlády, on znárodnil stovky společností a průmyslů v zemi a zahájil pozemkové reformy. Získal také státní programy na rozšíření sanitace, základního vzdělávání, zdravotní vody, elektřiny a potravin. On byl zavražděn v roce 1975, a nová vláda převzala.

Ziaur Rahman

Ziaur Rahman byl první zvolený prezident Bangladéšské republiky. On nejprve přišel k síle jako zástupce prezidenta Sayem, ale když Sayem odešel do důchodu o pět měsíců později, on převzal roli předsednictví. Snažil se oživit demoralizovanou demokracii, zlepšit ekonomickou situaci ve své zemi a klást důraz na plánování rodiny. Na jeho volbách jako prezident v 1978, on zrušil zákaz politických stran, vydal tisk a představil představu o tržním hospodářství. V roce 1979 jeho strana Ziaur Bangladéš nacionalistická strana získala masivní podporu v politických volbách a vzala 207 míst ven. 300 volených křesel. On přemohl BAKSAL a trval na náboženství k jeho lidem. Zavedl islámskou víru jako povinný předmět ve všech bangladéšských školách. Zdůraznil nacionalismus a svým způsobem odcizil bengálskou komunitu. Během jeho vlády terorismus mezi komunitami a militantnost terorizoval zemi.

Hussain Muhammad Ershad

Ershad převzal předsednictví v roce 1983 po atentátu na Abduse Sattara. On rozpustil existující parlament, prohlásil stanné právo a se stal hlavním válečným právním administrátorem (CMLA), přerušil Bangladéšskou ústavu a, podobně jako Mujibur, pozastavil všechny politické strany v zemi. V roce 1986 vyřešil politická práva státu a země přecházející z stanného práva. Když se opoziční strany v roce 1987 spojily proti němu, prohlásil stav nouze a rozpustil parlament, slibující v následujícím roce nové kolo reelections. Jatiya strana vyhrála volby a učinila islám státním náboženstvím. Následovala léta politické nestability a nakonec byl nucen odstoupit v roce 1990.

Shahabuddin Ahmed

Ahmed sloužil jako 12. prezident a byl najednou hlavním soudcem Bangladéše. Přišel k moci po povstání, které v roce 1991 donutilo Mohammada Eršada opustit úřad a demokracie v zemi získala kořeny. On sloužil jako hlavní soudce podle Bangladéše je 11. ústavní dodatek. V roce 1996 byl zvolen za prezidenta Bangladéše. Jako domovník vlády jeho první akcí bylo uvěznění jeho předchůdce Hussain Muhammad Ershad. Pod jeho vládou, země přešla z Presidential k parlamentnímu systému vlády.

Tumultuous Job

Politická aréna Bangladéše nebyla nikdy známa pro hladké operace. Během svých 16 prezidentských voleb doposud země zažila politické nepokoje, s různými ideologiemi zavedenými s téměř každou změnou vedení v zemi. Země zažila převraty, prezidentské obžaloby, atentáty a měla tolik úřadujících prezidentů jako oficiálně zvolených prezidentů. Bangladéš přežil chaos a reformy každého nového prezidenta. Abdul Hamid je současným prezidentem v zemi. Dříve sloužil jako předseda národního parlamentu. V březnu 2013 se po smrti Zillura Rahmana stal prezidentským prezidentem a krátce na to byl v dubnu 2013 oficiálně zvolen prezidentem.

Prezidenti Bangladéše

Objednat	Prezidenti Bangladéše	Termín (y) v úřadu
1	Sheikh Mujibur Rahman	1971-1972; 1975
2	Abu Sayeed Chowdhury	1972-1973
3	Mohammad Mohammadullah	1973-1975
4	Khondaker Mostaq Ahmad	1975
5	Abu Sadat Mohammad Sayem	1975-1977
6	Ziaur Rahman	1977-1981
7	Abdus Sattar	1981-1982
8	Ahsanuddin Chowdhury	1982-1983
9	Hussain Muhammad Ershad	1983-1990
10	Shahabuddin Ahmed	1990-1991; 1996-2001
11	Abdur Rahman Biswas	1991-1996
12	Badruddoza Chowdhury	2001-2002
13	Muhammad Jamiruddin Sircar	2002
14	Iajuddin Ahmed	2002-2009
15	Zillur Rahman	2009-2013
16	Abdul Hamid	2013-dosud