Všeobecná deklarace lidských práv
Všeobecná deklarace lidských práv (UDHR) je revolučním dokumentem dosaženým v historii lidských práv. Valné shromáždění Organizace spojených národů přijalo tuto zprávu v Paříži 10. prosince 1948, kterou vypracovali právní a kulturní zástupci z celého světa. Tento dokument obecně chrání lidská práva
Analýza
Dějiny
Účinky druhé světové války vyvolaly vznik UDHR. Během tohoto období spojenci ve válce přijali čtyři svobody: svobodu náboženství, svobodu projevu, svobodu od strachu a svobodu od chtění. Tyto svobody byly znovu potvrzeny Chartou Organizace spojených národů a každý členský stát se zavázal k dodržování základních lidských práv. Po skončení druhé světové války bylo zřejmé, že čtyři svobody dostatečně nevymezily práva, která uváděla. Tato slabost proto naznačovala potřebu univerzální deklarace, která by mohla věnovat zvláštní pozornost právům jednotlivců.
Hospodářská a sociální rada OSN vytvořila v červnu 1946 Komisi pro lidská práva. Tato rada se skládala z 18 členů z různých prostředí a národností. Tento orgán měl za úkol formulovat listinu práv. Komise přišla s první Všeobecnou deklarací výboru pro tvorbu lidských práv, která měla za úkol psát články obsažené v prohlášení. Výbor dokončil svůj úkol v květnu 1948 a komise jej projednala ještě před hlasováním v prosinci 1948 a přijala 10. prosince téhož roku. V roce 1978 byly některé články prohlášení přiznány právním statutem Mezinárodním paktem o občanství a občanství. Politická práva.
Níže je uvedena diskuse o některých klíčových článcích.
Článek 4: Svoboda od otroctví
Tento článek chrání a práva jednotlivců, aby nebyli drženi v otroctví nebo nuceni pracovat. Článek definuje otroctví jako vlastnit někoho jako osobní majetek a nucenou práci jako vykonanou práci, kterou nechcete dělat. Právo na ochranu před otroctvím je absolutní, takže neexistují žádná omezení. Právo na nucenou práci se však nevztahuje na práci vykonanou ve vězení během trestu, na práci, kterou vláda přiděluje jednotlivci v nouzovém stavu, a na práci, která je součástí běžné občanské povinnosti.
Článek 5: Svoboda mučení a ponižujícího zacházení
Tento článek chrání a individuálně před fyzickým a duševním mučením, ponižujícím a nelidským zacházením a vydáváním nebo deportací, pokud existuje riziko zneužití v cizí zemi. Článek 5 definuje mučení jako úmyslnou příčinu vážného utrpení osoby prostřednictvím trestu nebo zastrašování. Na druhé straně nelidské zacházení se týká fyzického napadení, psychického zneužívání a hrozby mučení a jednotlivce. Léčba někoho ponižujícím nebo ponižujícím způsobem se označuje jako ponižující léčba. Toto právo však není omezeno.
Článek 16: Právo na manželství a rodinu
Článek 16 chrání práva lidí v manželském věku uzavřít manželství a mít rodinu. Právo uzavřít manželství však podléhá zákonům země o manželství, ačkoli takové zákony by neměly zasahovat do zásad práva.
Význam těchto práv dnes
Prohlášení bylo zapsáno Guinnessovou knihou rekordů jako nejpřeloženější dokument po jeho překladu do 501 různých jazyků. Vlády se zavázaly, že se i jejich lidé budou řídit lidskými právy stanovenými v této deklaraci, a to pomohlo v její ochraně. Deklarace ovlivnila ústavy většiny národů protože 1948, a mnoho zákonů přijalo. Toto prohlášení je základem některých mezinárodních zákonů, národních zákonů a smluv.
Závěr
Třicet článků této deklarace, i když nejsou právně závazné, byly předmětem významného zlepšení lidských práv na celém světě, neboť body v tomto prohlášení byly formulovány ve většině národních ústav a dokonce i mezinárodních smluv, které jsou právně závazné. Je to proto, že toto prohlášení chrání lidská práva jednotlivců.
Všeobecná deklarace lidských práv
| Hodnost | Článek 1 | | Právo na rovnost |
|---|---|---|
| 1 | Článek 2 | | Svoboda od diskriminace |
| 2 | Článek 3 | | Právo na život, svoboda, osobní bezpečnost |
| 3 | Článek 4 | | Svoboda od otroctví |
| 4 | Článek 5. \ T | Svoboda proti mučení a ponižujícímu zacházení |
| 5 | Článek 6. \ T | Právo na uznání osoby před zákonem |
| 6 | Článek 7 | | Právo na rovnost před zákonem |
| 7 | Článek 8 | | Právo příslušného tribunálu na nápravu |
| 8 | Článek 9 | | Svoboda od svévolného zatčení a exilu |
| 9 | Článek 10. \ T | Právo na spravedlivé veřejné slyšení |
| 10 | Článek 11 | | Právo být považován za nevinného před prokázaným provinilým |
| 11 | Článek 12. \ T | Svoboda od rušení soukromí, rodiny, domova a korespondence |
| 12 | Článek 13 | | Právo na volný pohyb uvnitř a ven ze země |
| 13 | Článek 14 1. \ T | Právo na azyl v jiných zemích před pronásledováním |
| 14 | Článek 15. \ T | Právo na státní příslušnost a svobodu změny |
| 15 | Článek 16 | | Právo na manželství a rodinu |
| 16 | Článek 17. \ T | Právo na vlastní majetek |
| 17 | Článek 18 1. \ T | Svoboda víry a náboženství |
| 18 | Článek 19 1. \ T | Svoboda názoru a informací |
| 19 | Článek 20. \ T | Právo na mírové shromáždění a sdružování |
| 20 | Článek 21. \ T | Právo účastnit se vlády a svobodných voleb |
| 21 | Článek 22 | | Právo na sociální zabezpečení |
| 22 | Článek 23 | | Právo na žádoucí práci a na vstup do odborů |
| 23 | Článek 24. \ T | Právo na odpočinek a volný čas |
| 24 | Článek 25. \ T | Právo na přiměřenou životní úroveň |
| 25 | Článek 26 | | Právo na vzdělání |
| 26 | Článek 27 | | Právo účastnit se kulturního života Společenství |
| 27 | Článek 28 | | Právo na sociální řád, který tento dokument formuluje |
| 28 | Článek 29. \ T | Povinnosti Společenství nezbytné pro svobodný a plný rozvoj |
| 29 | Článek 30. \ T | Svoboda státu nebo osobní zásahy do výše uvedených práv |
