Vůdcové Íránu Během historie

Islámská teokracie je forma vlády v současné době v Íránu. Tento druh vlády je ten, ve kterém si náboženské osobnosti zachovávají práva vedení, dokonce nahrazují moc volených prezidentů. Tato forma vlády vstoupila v platnost krátce po 1979 islámské revoluci Íránu a byl veden Ayatollah Khomeini až do jeho smrti v roce 1989. Nejvyšší vůdce Íránu je nyní Ayatollah Khamenei, kdo byl bývalý přítel a důvěrník Khomeini. Sídlo vlády v Íránu je v Teheránu.

Abolhassan Banisadr

Banisadr byl aktivní v jeho opozici Shah vládě v časných šedesátých létech, a byl zatknut v demonstracích a později zraněný v anti-vládní nepokoje 1963. Zraněný Banisadr uprchl do Francie, kde on se setkal s Ayatollah Khomeini a by později se stal jedním z jeho nekompromisní poradci. Když se Banisadr vrátil do Íránu v roce 1979, aby se zúčastnil islámské revoluce, byl zdánlivě ručně vybrán jako první íránský prezident kvůli úzkým vazbám s Chomejním. Ačkoli Banisadr byl volen s 78.9% hlasů v lednu 1980 voleb, Khomeini byl ještě považován za nejvyššího vůdce Íránu a měl sílu propustit President jestliže on viděl záchvat. Banisadr byl ve funkci od 5. února 1980 do 20. června 1981, dokud nebyl 21. června 1981 obžalován parlamentem. Obžaloba prvního prezidenta byla způsobena jeho údajným podkopáním islámské kněžské moci v zemi. Banisadr šel do úkrytu poté, co byl obžalován, než si rychle uvědomil, že v Íránu už není bezpečný a nyní žije ve Francii, hlídané policií. Před svým krátkým prezidentským předsednictvím Banisadr dříve zastával ministerské pozice pro finance a zahraniční věci.

Mohammad-Ali Rajai

Je známo, že Rajai žil bez luxusu, praktikoval jednoduchý způsob života, ve kterém byl věrným muslimem i učitelem školy, než se zapojil do íránské islámské revoluce. Během Shah vládní vlády Íránu, on byl těžce zapojený do anti-Shah aktivita a byl následovně zatknut třikrát během tohoto období jeho života. Po islámské revoluci, Rajai držel různé vysoké vládní pozice včetně ministra vzdělání, člena islámského poradního shromáždění stejně jako ministerský předseda. Po Banisad obžalobě, Rajai nominoval sebe pro 1981 prezidentských voleb (s Ayatollah Khomeini je souhlas) a vyhrál 13 miliónů ven 14.3 milión hlasů (91%). Oficiálně místopřísežný jako prezident Íránu 2. srpna 1981 byl Rajai zavražděn 30. srpna téhož roku. On byl zabit bombou kufru umístěného v jeho zasedací místnosti, také zabíjet Prime ministra Bahonar a tři jiní lidé. Rajai byl silným věřitelem následného íránského ústavního práva, stejně jako začlenění aspektů revolučního islámu do svých politik, což zůstává jeho odkazem.

Ali Khamenei

Khamenei byl klíčovou postavou islámské revoluce v roce 1979, a proto důvěryhodným důvěrníkem Ayatolláha Chomejního. Khameneiho volby označily poprvé, kdy byl islámský kněz zvolen do funkce prezidenta v Íránu. Jeho první prezidentský projev byl známkou toho, co má přijít, s tím, že Khamenei prohlásil, že by odstranil odchylku (od islámu), liberalismus a kulturu ovlivněnou Amerikou, stejně jako politické ideály. Během svého působení v úřadu úzce spolupracoval s íránskými revolučními gardami a jakékoli známky protivládní činnosti byly řešeny rychle a tvrdě. Poté, co se na konci 80. let výrazně snížilo zdraví Ayatolláha Chomejního a následně zemřel, byl Chameneí zvolen za Nejvyššího vůdce Íránu. Před jeho smrtí, Ayatollah Khomeini myslel na Ali Khamenei jako velký nástupce kvůli jeho rozsáhlým islámským znalostem a jeho úsilí absorbovat mnoho islámských učení. Zvolený jako nový nejvyšší vůdce Íránu íránským shromážděním expertů, Khamenei zpočátku oponoval a argumentoval proti sobě zaujetí pozice. Po četných setkáních s vysokými islámskými experty v Íránu Khamenei přijal pozici nejvyššího vůdce Íránu a dodnes si drží pozici. Jeho vůdčí dědictví je jedním z porušování lidských práv, boje proti ženám a izolacionistické politiky, která se zaměřuje na to, aby se Írán stal soběstačným, pokud jde o technologii, vědu a do určité míry i ekonomiku.

Akbar Hashemi Rafsanjani

Během íránsko-irácké války (1980-1988) byl Rafsanjani vrchním velitelem íránské armády. On byl také známý jako vlivný politik stejně jako důležitý spisovatel uvnitř země předtím, než se stane Presidentem v roce 1989. Po Ayatollah Khomeini smrti a Khamenei vzestupu k pozici Nejvyššího vůdce Íránu (ve kterém Rafsanjani hrál klíčovou roli), Rafsanjani zvolil soutěžit v prezidentských volbách v roce 1989. Rafsanjani podporuje pozici volného trhu na domácím trhu i privatizaci státních aktiv, jako jsou ropné společnosti. On byl také známý pro mírnou politickou pozici mezinárodně (on přeje si Írán vyhnout se konfliktu se Spojenými státy Ameriky) vyrovnal se jiným íránským prezidentům před ním. Rafsanjani byl populární mezi střední a vyšší třídou Íránců, jeho hospodářské politiky a liberalizace s ohledem na lidská práva, stejně jako přestavba Íránu po válce se stal jeho odkazem v rámci jeho podpůrné základny. Tyto reformy se však nepodařilo dosáhnout celého Íránu, který opustil venkovské obyvatele dělnické třídy, kteří nebyli s Rafsanjani spokojeni a byl s tímto typem voliče nepopulární. Po předsednictví byl Rafsanjani členem iránského shromáždění expertů a také významným veřejným mluvčím.

Mohammad Khatami

Khatami byl dobře známý šíitský teolog uvnitř Íránu před jeho volbami. V letech 1982 až 1992 sloužil jako íránský ministr kultury. Khatami je také politický filozof a mnohokrát přednášel o úpadku muslimské politické filosofie, která často čerpala z Aristotela. Chátamí kandidoval na prezidenta na reformní agendu, což znamenalo, že bude prosazovat právní stát a demokracii a zároveň slibuje, že dá každému íránskému lidu moc ovlivnit politická rozhodnutí Íránu. Jakmile byl zvolen, Khatami pokračoval v hospodářských politikách realizovaných Rafsanjani, což mělo pozitivní vliv na ekonomiku a nezaměstnanost. Jakožto prezident Khatami také pokračoval v dialogu mezi Íránem a zahraničními zeměmi, kde se setkal s mnoha klíčovými osobnostmi, jako je papež Jan Pavel II., Jacques Chirac, Hugo Chávez a Vladimír Putin, aby jmenovali alespoň některé.

Mahmúd Ahmadínedžád

Mahmúd Ahmadínedžád byl inženýr a učitel, který pocházel z chudého prostředí. Jeho skromný život, zatímco vyrůstal, na něj měl jistě vliv, protože Ahmadínedžád chtěl i nadále žít ve svém základním rodinném domě Teheránu, který byl zvolen prezidentem. Bezpečnostní důvody to nedovolily. Zatímco Ahmadínedžád kandidoval na prezidenta, nebyl v celé zemi dobře znám, i když byl starostou hlavního města Teheránu dva roky. Mnoho Íránců vidí Ahmadínežáda jako nějaký druh chráněnce Ayatolláha Khameneiho, jehož ruku Ahmadínedžád líbal při slavnostním zahájení, aby ukázal svou loajalitu. Ahmadínedžád je na mezinárodní i místní úrovni vnímán jako kontroverzní postava. Toto je kvůli jeho kontroverzním politikám ohledně íránské ekonomiky, jaderné energie a lidských práv. Ahmadínežád byl také kritizován za jeho nepřátelství vůči jiným národům, jako jsou Spojené státy americké, Saúdská Arábie, Izrael, stejně jako další arabské národy v regionu.

Hassan Rouhani

Rouhani je současným prezidentem Íránu a má také zkušenosti jako aktivista proti Šáha, právník, akademik a člen shromáždění expertů, stejně jako bývalý íránský diplomat. Bývalí prezidenti Rafsanjani a Khatami plně podporovali Rouhaniho, neboť jeho politiky odrážely liberalizační programy, které se oba snažily dosáhnout. V roce 2013, poté, co byl zvolen prezidentem, byl Rouhani uveden ve 100 nejvlivnějších osobnostech časopisu TIME. Jeho dosavadní pracovní doba byla zajímavá, snažil se oslovit mnoho zemí, s nimiž Írán nemá vztahy, je to snaha obnovit některé aspekty spolupráce a transparentnosti. Rouhani také podporuje osobní svobody a volný přístup k informacím v tuzemsku a snaží se otevřít íránský internet všem občanům. Má poněkud lepší práva žen v Íránu, jakož i diplomatické vztahy s ostatními zeměmi.

Prezidenti Íránské islámské republiky

Prezidenti Íránu	Čas v kanceláři
Abolhassan Banisadr	1980-1981
Mohammad-Ali Rajai	1981
Ali Khamenei	1981-1989
Akbar Hashemi Rafsanjani	1989-1997
Mohammad Khatami	1997-2005
Mahmúd Ahmadínedžád	2005-2013
Hassan Rouhani ( Incumbent )	2013-dosud